Den stromů se v České republice slavil poprvé roku 1906! V roce 2000 pak byla tradice u nás opět obnovena a slavíme ho dodnes.
Jak se vlastně takový svátek slaví? Jednoduše, výsadbou nových stromů, a také vybíráním tzv. Stromu roku (www.denstromu.cz).
V čem jsou stromy vlastně tak zajímavé? Proč o ně máme pečovat a jakou hraji roli v našich životech? Umí stromy komunikovat? Milují? Mnoho otázek a na většinu z nich již známe odpovědi. Avšak některé odpovědi nám zůstávají stále skryté…
Všichni jistě víme, že stromy jsou hlavním „výrobcem“ kyslíku, velkým deštným pralesům se přezdívá „plíce země“ a ne nadarmo. Také víme, že v létě nám poskytují příjemný stín, mnohé stromy také zabraňují korozi půdy.
Stromy mohou stát samostatně (ano, existují druhy stromů, které se moc nemají rádi s jinými) nebo v partě s jinými stromy – v lese.
Nejen, že nám stromy poskytují v létě stín, ale také i jiným živočichům poskytují útočiště – v létě i zimě. Od malých broučků po velké ptáky, které si ve větvích staví hnízda, nebo mají zázemí přímo v dutinách stromů.
Další důležitou úlohou stromu je zachycování vody a termoregulace půdy. Zabraňují přílišnému odtékání vody z půdy. Stromy samotné potřebují mnoho vody k tomu, aby mohly růst. Voda spolu se vzduchem je jich hlavní potravou. V listech z těchto dvou látek vytvářejí potřebný cukr pro zesílení. A termoregulace půdy? V horkých letních dnech svým stínem ochlazují půdu (a tím také brání k vypařování vody) a také v chladnějším období půda pod stromy tak rychle nezamrzá.
Stromy nám také dávají potřebné dřevo – jako palivo i jako výrobní surovina. Dřevo využívají i jiné organismy, nejen lidé – ať už jde o malé větvičky na stavbu hnízda, nebo potravu pro houby (houby využívají cukr obsažený ve stromech).
Mnoho druhů stromů nám také poskytuje své plody – ovocné stromy – na jaře jsou potravou pro létající opylující hmyz a na podzim se z nich můžeme těšit také my.
A víte proč listy na podzim opadají, ale jehličí zůstává na větvích po celý rok? Je to díky tomu, že jehličí obsahuje olej, který způsobuje, že voda v nich obsažená nezamrzá, tudíž neopadají. Ano, mezi jehličnany máme výjimku potvrzující pravidlo – Modřín opadavý.
Jedna z otázek kterou mnozí zkoumali byla, zda stromy dokážou komunikovat a jak to vlastně mezi stromy chodí.
Stromy spolu mluví mnoha způsoby, vyjadřují jiným stromům svou náklonnost, ale také to, když se bojí, nebo když se zlobí. Některé věci nejdou zahlédnout hned, jejich vyjádření trvá stromu i několik desetiletí, avšak strom je pevný a vytrvalý. Pojďme se tedy podívat na to, co stromy říkají.
Když někoho mají rádi – většinou jde o strom stejného druhu. Stromy se celkově „baví“ jen se sobě příbuznými. Pokud se mají opravdu rádi, jejich kořenové systémy spolu prorůstají, srůstají, mnohdy začnou tvořit jeden kořenový systém. Největším takovým stromem je Pando, který roste v americkém státě Utah, Sevier County. Jedná se prakticky o rozsáhlou kolonii výmladků Topolu osikového – to je jakoby z jednoho kořenu vyrůstalo mnoho větviček, ty ovšem přerostly do velikosti stromů. Pando je nejtěžším organismem na světě. Zabírá okolo 43 hektarů a má se za to, že je starý až několik set let (vědci sami neví). Náklonnost také stromy dávají najevo tím, že druhému stromu uhýbají – pro stromy a jejich život je velmi důležité sluneční světlo, proto, pokud uvidíme dva velmi blízko stojící stromy, které se od sebe korunami odklánějí, znamená to, že se mají rádi a mají se v úctě – jeden druhému dává to nejcennější – sluneční světlo.
Stromy také jeden druhého varují před nebezpečím, v drtivé většině stromy vypouštějí do vzduchu pachové stopy, které mohou zachytit další stromy stejného druhu – jde třeba o informace o napadení kůry broučky/kůrovcem. Stromy po tomto varování vypouštění do své kůry látku, která je pro broučky jedovatá. Stromy se také brání proti okusování od srn, jakmile zjistí, že je srna okusuje, vyšle do listů hořkou látku která srně vůbec nechutná. Je zajímavé, že strom pozná, co se s jeho větvemi, potažmo listy děje. Rozezná kousanec srny od např. uříznutí větvičky nožem.
A (né)nakonec se také stromy dokážou bát, bát o své místo, o svůj život. Poznáme to podle vzhledu daného stromu i stromů okolo. Když jeden druhému stíní a bere mu tím životadárnou sluneční energii, postižený strom začne vytvářet nové a nové malé větvičky plné listí, ovšem i ty jsou níže, kde sluneční světlo nedosáhne a tak postupně usychají. A má kmen obrostlý menšími či většími „chomáči“ malých suchých větviček.
O stromech se toho dá říci mnohem mnohem více, je o nich napsáno nesčetně knih, básní, písní. Z jedné báječné knihy jsem při psaní tohoto článku čerpala, jmenuje se „Slyšíš, jak mluví stromy?“, napsal ji Peter Wohlleben (napsal spoustu dalších knih o přírodě pro děti, osobně doporučuji), je tedy určena spíše dětským čtenářům, ale věřím, že i rodiče ji přečtou se zájmem.
Stromy tak nějak přirozeně milujeme, vyhledáváme jejich přítomnost a já si v tento den přeji, abychom měli stromy ve velké úctě, opatrovali je, poděkovali jim za jejich krásu a dary, a aby jich vždy pro nás všechny byl dostatek.
A kvízová otázka nakonec – který strom je náš národní? Víte proč? Napište nám! A přidejte také to, proč vy milujete stromy, a který je ten váš oblíbenec 🙂
